Jdi na obsah Jdi na menu
 


FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

F.C.I. - Standard č. 193/22.11.2006/D, GB

BARZOJ - RUSKÝ CHRT

(Russkaya Psovaya Borzaya)

Obrazek

Pro Klub chovatelů a přátel barzojů do českého jazyka přeložila paní MUDr. Jitka Pacltová, revize ČMKU 2007

Země původu:  Rusko

Datum publikace platného originálního standardu: 25.10.2006

Použití:  lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing

Klasifikace:  Skupina 10     Chrti

                  Sekce 1        dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci

                  Bez zkoušky z výkonu

Krátký nástin historie:  Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna, měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II., Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice "Peršinskaja ochota" slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a srávcem psince Dimitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

Celkový vzhled:  veliký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stvabou těla: stavba těla lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů. Kostra silná, ale ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché. Suché, ale dobře vyvinuté svalstvo, hlavně na stehnech, ale nevystupující. Převažující význam má celková harmonie tělesných tvarů a pohybu.

Důležité proporce:

  • U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být o něco větší.
  • U fen jsou obě výšky stejné
  • Kohoutková výška musí být o něco menší nž délka těla
  • Hloubka hrudníka odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky
  • Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.

Chování / Charakter (povaha):  ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Jeho reakce jsou prudké.

Hlava:  suchá, dlouhá, úzká, aristokratická při pohledu shora i ze strany. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šíkmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.

Mozkovna: 

  • Lebka - úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá
  • Stop - velmi málo vyznačen

Obličejová partie:

  • Nosní houba - velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující.
  • Hřbetní část čenichu - dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby lehce klenutá.
  • Čenich - od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje.
  • Pysky - tenké, suché, těsné přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé.
  • Čelisti / zuby - silná spodní čelist. Zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus.
  • Oči - velké, velmi lehce vystouplé. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Mandlového tvaru šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité.
  • Uši - malé, tenké, pohyblivé; nasazené nad oční linií vzadu, směřující téměř směrem k šíji, pokud pes není v afektu. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčeny jako u koně.

Krk:  dlouhý, suchý, ze strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nikdy není nesen vysoko.

Trup: 

  • Kohoutek - není zdůrazněn
  • Hřbet - široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry a zádí tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Nejvyšší bod oblouku leží před středem beder nebo u prvního nebo druhé bederního obratle.
  • Bedra - dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.
  • Záď - dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8cm.
  • Hrudník - v příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu z profilu se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.
  • Břicho - dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu rudce stoupá.

Ocas:  srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý, při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

Končetiny:

  • Hrudní končetiny: hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje
  • Plece - lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené
  • Nadloktí - mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Úhel ramenního kloubu je je zřetelně zdůrazněn.
  • Lokty - jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla
  • Předloktí - suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké.
  • Nadprstí - vzhledem k zemi i lehce šikmé.
  • Pánevní končetiny: při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.
  • Stehno - dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.
  • Holeň a lýtko - dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.
  • Zadní nadprstí - ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.
  • Tlapky:  suché, štíhlé, podélně oválné, tzv. zaječí tlapka, klenuté; prsty k sobě dobře přiléhají; dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.

Chody / Pohyb:  s výjimkou okamžiků při lovu je typickým pohybem pro barzoje prodloužený klus, plynulý, velmi pružný, jako když se barzoj vznáší. Při lovu jde o mimořádně rychlý cval s dlouhými skoky.

Kůže:  vláčná, pružná

Osrstění:  hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře, ale nikdy se nejedná o malé pevné kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén (hedvábná, ale těžší), krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v oblasti zádi tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší. Srst na krku je hustá a bohatá.

Barva srsti:  kombinace všech barev, nikdy však s hnědou (čokoládovou), modrou a jakýmikoli odstíny těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Praporce na končetinách, "kalhoty" a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.

Velikost a hmotnost:

Žádoucí výška v kohoutku:     pro psy:     75 - 85 cm

                                         pro feny:     68 - 78 cm

U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost najvyššího bodu beder od země, nebo je poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci přesahující maximální výšku jsou přijatelní za předpokladu, že zůstává zachována typická morfologie plemene.

Vady:  Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky, zejména:

Chrup:

  • chybění jednoho zubu PM2. Malé, abnormálně opotřebované zuby.
  • na chybějící zuby PM1 a M3 se nebere zřetel

Barva:

  • tečkování ve stejném odstínu jako základní zbarvení

Závažné vady:

Celkový zjev:

  • podsaditý vzhled, krátký trup
  • těžké, kulaté kosti

Hlava:

  • ochablé tkáně
  • tupá tlama
  • velmi zdůrazněný stop
  • velmi zdůrazněné jařmové oblouky
  • nevýrazný týlní hrbolek

Chrup:

  • chybění jednoho zubu PM3, jednoho PM4 v dolní čelisti, jednoho M1 v horní čelisti nebo jednoho M2

Oči:

  • hluboko uložené, žluté nebo světlé, štěrbinovitého tvaru (úzký otvor mezi víčky), viditelná spojivka

Uši:

  • silné, hrubé, se zaoblenými konci

Krk:

  • lalok

Hřbet:

  • propadlý hřbet; u psů rovný hřbet

Záď:

  • spáditá záď

Břicho:

  • visící, nedostatečně vtažené

Ocas:

  • hrubý, v akci spadající dolů

Hrudní končetiny:

  • úhel u ramenního kloubu příliš otevřený (strmá plec)
  • lokty vytočené nebo vtočené
  • předloktí: kulatého průřezu. Jakékoliv prohnutí nebo odklon předloktí
  • výrazné (kostnaté) klouby
  • slabé nadprstí

Pánevní končetiny:

  • přeúhlení nebo strmé úhlení
  • úzký nebo široký postoj zadních končetin

Tlapky:

  • sklon k širokým, kulatým, masitým (silným) tlapkám; kočičí tlapky, ploché tlapky; doširoka roztažené prsty

Srst:

  • barva: skvrny jiné barvy než je základní barva

Vylučující vady:

Chování / charakter (povaha):

  • agresivita nebo přílišná bázlivost

Chrup:

  • předkus, podkus, asymetrický zámek skusu (zkřížený skus)
  • chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku, chybění jednoho z trháků (PM4 v horní čelsiti nebo M1 v dolní čelisti), chybění více než 4 zubů jakéhokoliv druhu
  • chybné postavení jednoho nebo obou špičáků v dolní čelisti tak, že při zavřené tlamě mohou poškodit patro nebo dáseň horní čelisti

Oči:

  • modré (břízové oko)

Ocas:

  • jako vývrtka, zalomený (srostlé obratle), částečně nebo úplně kupírováný ocas

Pánevní končetiny:

  • výskyt paspárků (vlčích drápů)

Barva srsti:

  • hnědá, čokoládově hnědá, modrá

Jedinci, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Čerpáno z www.cmku.cz