Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme k Marijánce přišli

6. 11. 2008

 

Když k nám letos na jaře  přišel Pagísek, nějak jsme ani neuvažovali nad tím, že bychom si pořídili dalšího barzoje.  To nás ale přešlo v momentě, kdy jsme zjistili, že se v chovatelské stanici Silent Enigma plánuje poslední vrh po Terezce (Authoress Silent Enigma), mamince naší Everky. Tajně jsem začala doufat, že by tam mohlo být jedno štěňátko mé vysněné červenobílé nebo zlatobílé barvy. A tak jsme se spojili s Martou a domluvili se, že pokud se to povede, a bude to fenečka, bude naše. Pak už jsme jen čekali, zbývalo 14 dlouhých dní.

Když se 18. srpna štěňulky narodili, volala mi Marta hned druhý den. Vyjmenovala mi všechny barvy a pohlaví a ten náš zázrak nechala až nakonec: „Je tam jedna zlatobílá fenečka, má krásné černé linky kolem očí, bude nádherná“ a hlavně naše! Mohli jsme si vybrat jméno a tak protože byla zlatobílá, vybrali jsme Gaily Gold Silent Enigma.

Jak miminka rostly a Marta posílala průběžně fotky, těšili jsme se čím dál víc… Ale jak už to bývá, když se člověk na něco hodně moc těší… Týden před tím, než jsme si měli jet pro to naše „veselé zlato“ přišla z Rýmařova smutná zpráva, Gaily se nevyvíjí jak má a veterinář doporučil to celé ukončit…

I přesto jsme do Rýmařova vyrazili v plánovaném termínu. Marta Gailynku uspat nenechala, domluvila se s veterinářem, že ještě počkají, jak se vše bude vyvíjet dál. Gaily je krásná, klidná a mírná fenečka. Nicméně musela zůstat doma a zůstane tam i dál. Doufáme, že se všechno spraví a my si jí přeci jen budeme moci odvézt k nám.

Ale jak to tak bývá, jedete se „jenom“ podívat a… Nakonec jsme na Šumavu s prázdnou nepřijeli. Tou vyvolenou byla Guantanamera Silent Enigma. Marijánka je neskutečný drak, poskakuje, dupe a ve hře nezná míru. Je to barzoj se vším všudy a nejkrásnější je opravdu když spí. Jinak za „plného provozu“ s ní neuděláme nic. U všeho je první, a když se jí něco nelíbí, nebo za něco vynadá, dokáže svůj „názor“ dát patřičně najevo a musí mít vždy poslední slovo:o)